V předvánočním čase jsme se s žáky druhého stupně zabývali tématem lidských práv a zapojili se také do kampaně Maraton psaní dopisů, kterou organizuje Amnesty international. Cílem akce bylo upozornit na bezpráví a podpořit nespravedlivě pronásledované. V některých zemích se totiž svobodné vyjádření názoru, kritika společnosti, podpora minoritních skupin, apod., trestá.

   Žáci, kteří odolali chřipkovému onemocnění a byli ve škole se do psaní velmi rádi zapojili, snažili se psát čitelně a bez chyb, někteří malovali i obrázky. V dopisech jsme vyzývali zodpovědné úřady, aby nastolily spravedlnost, zrušily tresty, které nespravedlivě odsouzeným byly určeny. Pro vězněné se pak tyto dopisy stávají nadějí ke změně. Napsáním dopisů jsme podpořili ruskou umělkyni, která nesouhlasí s válkou vůči Ukrajině, právničku z Hongkongu, která chtěla uctít oběti vojenského masakru, který se odehrál v roce 1989 na náměstí Nebeského klidu. Požadovali jsme umění bez cenzury na Kubě a propuštění odsouzeného kubánského umělce, přimlouvali jsme se za environmentálního aktivistu z Bangladéše, který vyjádřil nesouhlas se stavbou uhelné elektrárny nebo za členky transgender komunity v Paraguay, kde jsou tito lidé hrubě napadáni a jsou jim upírána základní lidská práva, nesouhlasili jsme s uvězněním Iránce, jenž kritizoval vládu své země, která jeho bratra v roce 2020 nespravedlivě popravila.

   Dopisy jsme odeslali vládním představitelům, politikům a úředníkům v dané zemi. Protože v daný čas přichází velké množství dalších takových dopisů z různých koutů světa, tak se mocní ve státě musí jimi zabývat a nastolit změnu. Ze závěrů předchozích kampaní je zřejmé, že se lepší změny daří dosáhnout u více než třetiny z těch, za které se přimlouváme.

   Doufám, že jsme napsáním 58 dopisů v angličtině nebo ve francouzštině přispěli ke zlepšení podmínek či propuštění alespoň někoho z těchto nespravedlivě odsouzených a také jsme si uvědomili, že žít ve svobodě není samozřejmé.

Mgr. Lenka Němečková